Zima se blíží! | Hra o trůny (George R. R. Martin)

Úvodní díl ságy Píseň ledu a ohně snad ani nemusím detailně představovat - díky seriálu BBC se dostal i do povědomí těch, kteří ke čtení moc nepřičichli. Musím se přiznat, že i já jsem se ke knize dostala prostřednictvím tohoto skvělého seriálu, a rozhodně nelituji, že jsem si tuto objemnou knihu pořídila. Naopak - další díl, Střet králů, je již na cestě :-). Navíc jsem si díky knize uvědomila souvislosti, které mi v seriálu unikaly.

George Raymond Richard Martin, autor tohoto skvělého literárního počinu, který spíše než fantasy ze začátku připomíná historický román, je americký autor věnující se sci-fi a fantastice. Kromě ságy Píseň ledu a ohně vydal například romány Křídla snů a Soumrak na Worlomu. Kritici jeho díla popisují jako temná a cynická, v čemž není Hra o trůny výjimkou.

Hra o trůny vyšla poprvé 6. srpna 1996, nejde tedy o horkou novinku. V České republice knihu vydalo nakladatelství Talpress v roce 2000, tehdy byla ještě rozdělena na dvě části. Nyní kniha vychází ve "svázané" verzi, která čítá dohromady 846 stran.

První strany knihy nás přivedou do země, které již mnoho let vládne král Robert Baratheon. Desetiletí trvající jaro se chýlí ke konci a přichází zima, jejíž příchod nikdy neznamenal nic dobrého. Lidé si povídají, že s zimou přicházejí zlovlci, zlí obři a nemrtví. Jak se zdá, zlovlci nejsou to nejhorší, s čím je třeba se vypořádat... Mnohem větší hrozbou je lidská krutost, vypočítavost a touha po moci.

Příběh se točí kolem devíti rodů, z nichž každý má své hrdiny, zbabělce, lotry i kostlivce ve skříni. Rod Baratheonů reprezentuje již zmíněný král Robert Baratheon, jehož manželkou je vypočítavá Cersei z rodu Lannisterů, která mu porodila syna Joffreye. Jak je všeobecně známo, Lannisterové se nebojí jít přes mrtvoly a jejich chtíč po královském trůnu byl vždy obrovský. Naopak lord Eddard Stark po moci příliš neprahne. Nejlépe se cítí na severu, kde jej i jeho rodinu ochraňují mocní bohové, a kde má svůj domov, ledový Zimohrad. Z jihu se ještě žádný Stark živý nevrátil, proto Eddard není zrovna potěšen, když jej jeho přítel Robert požádá, aby mu přijel dělat pobočníka. I přesto společně se svými dvěmi dcerami vyráží do Králova přístaviště, aby splnil vůli svého krále.

Než se stihne lord Stark vydat na cestu, stane se podivná nehoda jeho druhému nejmladšímu synovi, Brandonovi. Při svých obvyklých toulkách spojených se šplháním po zdech Zimohradu hoch spadne a vážně se zraní. Nakonec přežije, na nohy se ale již nepostaví. Pádem utrpěla i jeho paměť - nemůže si vzpomenout, co vedlo k jeho pádu, jisté mu však je, že nespadl vinou své nešikovnosti. Co tak tajného mladý Stark uviděl, že ho to málem stálo život?

Další významnou postavou je Daenerys, dědička rodu Targaryenů. Targaryenové jsou potomky urozených lordů z Valyrie a charakteristické jsou pro ně platinově bílé vlasy a fialové oči.Její mocichtivý bratr ji dal za ženu khaalovi Drogovi, vládci Dothraků, jelikož doufá, že s jeho pomocí dobude trůn a stane se králem. Je přímo posedlý myšlenkou, že v něm koluje dračí krev, se svým plánem se však tak trochu přepočítal...

Ti, kteří knihu dosud nečetli, si z předchozích řádků mohou vydedukovat, že je v ní přímo moře postav. Ze začátku je velmi těžké se v nich zorientovat, tedy alespoň já jsem s tím měla problémy. Občas se mi dokonce stalo, že jsem při čtení narazila na postavu, o které jsem si sice byla jistá, že v příběhu již vystupovala, nemohla jsem si však vzpomenout, v jaké souvislosti a čím je významná. Naštěstí je G. R. R. Martin velice důsledný v likvidaci svých hrdinů, jmen k zapamatování tedy postupně ubývá :-).

Likvidace hlavních hrdinů je jedna z věcí, která se mi na knize paradoxně líbila. V jiných fantasy knihách si může být člověk na osmdesát procent jistý, že jeho oblíbená postava zůstane naživu (u některých knih je tato jistota takřka stoprocentní), což jej obírá o velký kus překvapení, napětí a rozčilení. V sáze Píseň ledu a ohně si čtenář nemůže být životem svého oblíbence jistý nikdy, což zjistí velice záhy. V prvním díle série zemřeli hned dva muži, které jsem si velice oblíbila, což vedlo k tomu, že jsem v první chvíli měla sto chutí napsat autorovi ne zrovna pochvalný dopis. Posléze jsem si to však rozmyslela a skončila jsem u toho, že i když mne to dokáže zvednout ze židle, přispívá to k čtivosti knihy.

Kniha je rozdělena do mnoha delších i kratších kapitol, které jsou vždy nadepsány jménem postavy, z jejíhož pohledu je děj popisován. Celkem jde o osm vypravěčů:
- Bran (Brandon Stark, syn Eddarda Starka),
- Catelyn (z rodu Tullyů, manželka Eddarda Starka),
- Daenerys (z rodu Targaryenů),
- Eddard (z rodu Starků),
- Jon (nemanželský syn Eddarda Starka),
- Arya (dcera Eddarda Starka a Catelyn),
- Tyrion (bratr královny Carsei zvaný Skřet),
- Sansa (dcera Eddarda Starka a Catelyn).
Díky rozmanitosti vypravěčů a jejich rodů může čtenář nahlížet na události z mnoha úhlů a vybrat si tak postavu, která je mu svým osudem nejsympatičtější. Mně osobně se nejvíce zamlouvá Daenerys (ano, mám slabost pro draky :-)), Arya a Jon Sníh, naopak nejprotivnější je mi Carsei a Sansa.

Hra o trůny nás zavede do takřka středověkého světa, kde rytíři proti sobě tasí své meče v turnajích a dámy se chovají jako vznešené bytosti (alespoň navenek). Jde rozsahem o vskutku epické dílo, které čtenáře nepřekvapí jazykovou dokonalostí a rozmanitostí, ale především skvěle sehranými příběhy a dějem, který funguje jako švýcarské hodinky. Knihu bych doporučila všem čtenářům fantasy, kteří se neleknou poněkud většího počtu stran a skutečně velkého množství postav.