Kdo bude příštím chodem na hostině pro vrány? | Hostina pro vrány (George R. R. Martin)

Na čtvrtou knihu ze své fantasy série Píseň ledu a ohně nechal George R. R. Martin čekat věrné čtenáře skutečně dlouho. Předchozí díl, tedy Bouře mečů, spatřil světlo světa roku 2000, na pokračování bylo třeba počkat si celých pět let. Zatímco někteří za to slavného spisovatele div že neproklínají, jiní ho obhajují a poukazují přitom na rozsáhlost a kvalitu celého díla. A že je rozsáhlé opravdu velmi - žádný jednotlivý díl série doposud neměl méně než 848 stran.

Hostina pro vrány měla být původně jakýmsi mostem, který by seznámil čtenáře s událostmi přibližně pět let po ději Bouře mečů. Autorovi se však počet stran poněkud vymknul z rukou a čtvrté pokračování tedy muselo být rozděleno na knihy dvě. Tak vznikly romány Hostina pro vrány a Tanec s draky. Ani toto rozdělení na dva samostatné díly však neproběhlo bez komplikací. George R. R. Martin se rozhodl nerozdělovat děj dle časové posloupnosti, ale kritériem mu byla místa, na kterých se jednotlivé příběhy odehrávají. Hostina pro vrány se proto soustředí na Královo přístaviště, Řekotočí, Železné ostrovy a Dorne. To dozajista mnoho čtenářů rozlítilo, jelikož naprostá většina nejoblíbenějších postav, jako jsou například Tyrion, Jon Sníh či Daenerys, zůstala odsunuta.

Kniha navazuje na Bouři mečů, která skončila zavražděním Tywina Lannistera. Vlády nad královstvím se ujímá jeho cílevědomá dcera Cersei, která však dělá díky své velmi výbušné a paranoidní povaze jednu chybu za druhou, aniž by si to sama uvědomovala. Zato její bratr Jaime, se kterým udržovala intimní vztah a jenž je zároveň zodpovědný za otcovství všech královských dětí, začíná prohlížet její masku, za kterou se léta schovávala. Jejich vzájemné city začínají chladnout.
Brienne z Tarthu se snaží splnit přání své mrtvé paní, lady Catelyn, a hledá její dceru Sansu Stark, která je podezřelá z otrávení mladého krále Joffreyho, syna Carsei a Jaimeho.
 Sam Tarly, posměšně ale zaslouženě zvaný Zabiják, se také vydává na cestu. Ve Starém městě se z něj má stát Mistr poté, co ukuje vlastní řetěz z rozličných kovů, z nichž každý symbolizuje jednu dovednost.
Arya Stark zase našla svůj nový život v Bráávosu. V chrámu Mnohotvárného boha se snaží zapomenout na svou pravou identitu. Cvičí se i ve lži a přetvářce.
Ani léta přehlížené Železné ostrovy nemeškají a připravují se na volbu nového krále, ke které mají přijít ti nejlepší z nejlepších. Kdo nakonec usedne na trůn Utopeného boha?
V Dorne se mezitím dcery prince Oberyna, který zemřel při obraně Tyriona, snaží přesvědčit svého nečinného strýce, aby pomstil smrt jejich otce. Jak se však bohužel zdá, starý muž se nehodlá pouštět do křížku s lannisterskými vojsky. Boj o železný trůn se připravuje ke svému vrcholu.

Oproti ostatním dílům Písně ledu a ohně se toho v Hostině pro vrány zdánlivě mnoho neděje. Autor popisuje dění snad v každém koutu Západozemí a pořádné akce se čtenáři dostane až ke konci knihy. Ač bych tedy Hostinu pro vrány označila spíše za „politické čachrování“, rozhodně jsem se nenudila. Je sice pravdou, že krve bylo prolito o několik set litrů méně, ale to mi bohatě vynahradily spletité intriky a komploty. Myslím, že podívat se pod pokličku všech těch konfliktů mi velmi pomohlo lépe se zorientovat v labyrintu informací o tom, kdo koho proč vlastně nenávidí, i když jsem občas byla množstvím postav zmatená a nezřídka kdy jsem využívala přehled všech důležitých charakterů na konci knihy.

I přesto, že mnozí označují Hostinu pro vrány za nejméně podařený autorův počin v rámci jeho epické fantasy ságy, od knihy jsem se nemohla odtrhnout a měla jsem ji přečtenou za necelé tři dny. K tomu dozajista přispěl autorův vypravěčský styl, který je velice čtivý a neustále mne nutí nad postavami ze Západozemí přemýšlet. Hostina pro vrány mi zkrátka poskytla právě tolik, abych nedočkavě běžela do knihkupectví pro další díl, od kterého si kromě návratu mých oblíbených hlavních postav slibuji opětovný rozjezd děje a řinčení mečů v rukou hrdinných válečníků.